Fotím to, co zůstane. 

Ať už je to sport, oslava, svatba, nebo jen tichá chvíle mezi dvěma lidmi…
Nejsem profík, co běží po zakázce.
A nefotím proto, abych sbíral lajky.

Fotím tam, kde to má duši.
Kde se lidi smějou, padají, zvedají.

Kde nejsou jen výkony, ale i přátelství.
Kde se nevítězí za každou cenu.

Nejradši jsem ve chvílích, kdy se na chvíli všechno zastaví.

Někdy je to pád.
Někdy tichý pohled před startem.
Někdy objetí na konci závodu, který nikdo neviděl.

Tyhle momenty se nedají vymyslet.
Jen zachytit.

A já jsem rád, že u nich můžu být.